1. (v čem [v žádoucí činnosti]) ochabovat, polevovat, přestávat být horlivý: však si svú službu snažně snesl, nikda sě neoblenugie, ale vždy hotov jsa ku poslušenství svého milého mistra PasMuzA 302 (~KlemA, ~Kal, neoblenuge ~Tisk); jest dobro inhed zmladu slúžiti bohu, neoblenugicz se ani odkládajíc ŠtítSáz 132b (neoblevujíc ~Muz, ~Jez); neoblenugte sě v práci pro mě [Krista] ŠtítBrigC 42b (neobynuyte se v práci pro mě ~O) non parcatis laborare pro me. – Srov. oblevovati 2

2. (s inf.) být líný, lenivě otálet, (neos.) být někomu za těžko: ktož sě vstáti oblenuge KatoVít 61b; dokud váháte a oblenugete se a nejdete, abyste se uvázali v zemi BiblPraž Jos 18,3 (mdléte leností ~Pad, hubenujete netbáním ~Card, ~Ol, ~Lit) marcetis ignavia ♦ neobleňovati sě, ani sě obleňovati s inf., aby… nelenit, nemeškat, neváhat, nerozpakovat se (s inf.): prosím, neoblenyg sě psáti tak JeronM 35a (neobléněj sě ~O) scribe, scribe, quaeso, ne pigriteris; jediné my sě neoblenuymy prosiec sbierati [pokrm duše] ŠtítVyš 93a non negligamus petendo colligere; pokoj… nepřestává [král] ani se obleňuge s mnohými náklady svými uvozovati a tvrditi KorPosA 99a; aby neobleṅowali se [rytíři], aby roztržky skrze múdré rady v jednotu uvodili TovHád 12b; když jest hodina vstáti, a neobleṅug se, ale první předběhni do domu svého BiblPraž Sir 32,15 non te trices neotálej. – Srov. lenovati

3. k čemu [dobrému] být netečný k něčemu, postrádat úsilí o něco: zlý se ke cti obleṅuge BawArn 5601; tehdy neoblenuy sě tak k velikému dobrému JakKrev 178a